Když se nikdo nedívá

16. května 2017 v 8:53
Jsou chvíle, kdy se nikdo nedívá. Kdy je člověk sám se sebou. Kdy si uvědomuje sám sebe, svoji přítomnost. Jsou to chvíle, které si člověk užívá plnými doušky. Tyto chvíle zažíváme ve svém životě již od dětství. Když se nikdo nedívá, tak zkoušíme věci, co dělají dospělí. Holčičky si zkouší maminčiny šaty, kluci vlezou tatínkovi do dílny. Později zkouší s kamarády kouřit za plotem. Tyto chvíle si většinou pamatujeme celý život. Později, když člověk dospívá, využíváme chvil, když se nikdo nedívá k intimním chvilkám se svým klukem či holkou. Na tyto chvíle, určitě nikdo nezapomene. Jsou to chvíle velmi intenzivní, krásné, plné odhodlání, strachu, nejistoty ale také lásky, radosti a štěstí. Někdy bohužel ve všedním životě na ně pozapomeneme. Obyčený život dám dává zapomenout na tyto okamžiky. Většinou si na ně vzpomene, když je nám těžko, když prožíváme smutné období, tak pak vyplavou na mysl. Přitom i v dospělosti můžeme dělat věci, když se nikdo nedívá. Jsou to ty tajné sny, představy, třeba z dětství. Pokud se ohodláme a nějakou takovou věc uděláme, velmi nás potěší a zahřeje. Stačí opravdu málo, aby člověk měl kousek té radosti každý den.
 

Hrdinové dnešní doby

21. března 2017 v 13:04
Hrdinou dnešní doby je v podstatě každý člověk, který žije mezi námi. Každý může být hrdinou pro svého partnera, pro své děti, rodinu, přátele. Každý jsme jedineční, každý jsme unikátní. Samozřejmě jsou lidé, kteří jsou vidět více a o kterých mluvíme jako o hrdinech. Lidé, kteří zachránili člověka z dopravní nehody, nebo lidé, kteří zachraňují lidské životy denně. Lékaři jsou hrdinové dnešní doby. Samozřejmě, je to věc pohledu, který lékař je ten největší hrdina. Lidé z výzkumu jsou také hrdinové. Bez nich by jsme se sunuli dopředu velmi pomalu, oni nám dávají možnost užívat si života, vyvýjet se raketovým tempem. Mezi hrdiny považuji také děti. Jsou to sice malý hrdinové, ale přesto jsou. Dnešní doba dokáže semlet dospělého člověka a proto děti, které vyrostou ve vyrovnaného člověka, jsou také hrdinové. Za hrdinu se dá považovat každý člověk, který zvládne situaci, která mu dělá obtíže, ve které se necítí dobře, ale přesto ji ustojí. Myslím si, že hrdinou je každý z nás.

Den, kdy zmizelo slunce

14. března 2017 v 15:55
Nadpis tohoto článku nabízí přímo katastrofický děj. Představu apokalipsy země, ztracení lidské rasy apod. člověk si představí soudný den. Den, kdy přijde zúčtování. Každý se bojíme konce svého života, nebo máme alespoň obavy, co bude či nebude. Kdyby člověk věděl, co bude po jeho smrti, tak by život vnímal úplně jinak. Pokud máme na konci nejistotu, tak si můžeme život užít plnými doušky. Užívat si každý den naplno, tak jako by byl poslední. Tak by měl žít každý, vnímat vše kolem sebe, mít v blízkosti lidi, které má rád, či je potřebuje. Život si užít a ne jen přežít. Kdyby jsme věděli naprosto přesně co přijde, tak by jsme se tak nesnažili tady a teď. Připravili by jsme se na potom. Možná je lepší naše nevědomost o budoucnosti, hodně by nám to ovlivňovalo přítomnost. A na přítomnosti je krásné to, že je přítomná. Přítomný okamžik je prožitek velké síly, zkuste si zažít přítomný okamžik. Cítit všechny vůně kolem sebe, vnímat světlo, teplo, chlad. Slyšet zvuky, které běžně přehlížíme, prostě vcítit si situaci ve které se právě nacházíte. Pokud to člověk dokáže, tak je to nabíjející okamžik. Pokud by se slunce mělo někdy zastavit, tak by si člověk měl prožít přítomný okamžik, prožít krásný a plný život.
 


Před usnutím

2. března 2017 v 14:14
Okamžik před usnutím, je ten nejkrásnější okamžik. Je to chvíle, kdy je člověk sám se sebou, kdy vnímá celé své tělo a mysl pomalu utíká do říše snů. Okamžik před usnutím mám velmi ráda. Je to chvíle očekávání snu, absolutního uvolnění a naprosté relaxace. Člověk přestává vnímat své okolí a začínat vnímat své tělo. Těchto okamžiků za celý den není mnoho. Vnímání těla je krásná věc, když cítíte svůj dech, nehybnost končetin a tlukot svého srdce. Srdce udává rytmus, který je velmi uklidňující. Pokud se člověk soustředí jen na svůj dech, tak se dostává pomalu do meditace. Dnes se lidé stále častěji snaží meditovat a přitom nejjednodušší meditace je chvíle před usnutím. V dětství je chvíle před usnutím věnovaná pohádce. Tyto chvíle si člověk nese sebou celý život. Pohádky prožité s rodiči před usnutím jsou krásně prožitý čas, na který rádi vzpomínáme.

Touha po moci

21. února 2017 v 15:04
Snad každému se při přečtení " Touha po moci" v mysli objeví nějaký ten Mocný. Mocný znamená mít moc, moc nad někým, nad sebou, nad svým životem, nad podřízenými atd. Mít moc nad svým životem, je to nejlepší co nás může potkat. Moci si život užít, tak jak chceme, tak jak si představujeme. Moc je dobrá věc, když ji člověk správně užije. Mít moc pomoci sobě, blízkým, přátelům, rodině. Pomoci být šťasten a žít si život podle přestav. Mocný člověk může ovlivnit život ostatních podle své moci. Ale už malé děti mají moc, kterou ovládají své rodiče. Moc má každý člověk. Měli by jsme si vážit lidí, kteří svou moc využívají k dobrým účelům. Bohužel v dnešní době si spíše všímáme mocných, kteří svou moc využívají k zajištění větší síly proti ostatním, kdy moc je zneužívána na ohrožení ostatních lidí. Škoda, že si občas nebereme příklad ze zvířecí říse, kdy mocní, tedy vedoucí skupiny ochaňují svoji skupinu a pomáhají slabším. Stále si myslíme, že jsme chytřejší než ostatní tvorové na této planě, bohužel naše skutky tomu často nenasvědčují. Všichni lidé na naší planetě mají moc, jen je potřeba popřemýšlet jak jí vyžít. Snad na to každý přijde a využije v dobrém.

Iluze

1. února 2017 v 13:37
Z iluzí, kouzel a čar se skládá celý dětský svět. Svět, kdy je všechno možné, kdy se plní přání. Dětský svět je tak krásný, že na něj vzpomínáme celý život. Na prázdniny u babičky a dědečka, na dovolenou s rodiči, na první lásky. I představy, které si vytvoříme v dětství, si někdy neseme sebou až do dospělosti. Když má člověk šťastné dětství, tak z něj čerpá po celý život. Přenáší si z něj radost, lásku, štěstí. Šťastné dětství je dar. Mnoho lidí jej dostalo a prožilo v plné síle. Jsou ovšem i lidé, kteří neměli to štěstí prožít krásné dětství. Někteří z těchto lidí vytvoří alespoň šťastné dětství svým dětem. Vždyť iluze, v kladném slova smyslu, má každý rád. Třeba iluze o nosičích dárků pod stromeček, ať už je nosí ježíšek, nebo někdo jiný. Jak by byly vánoce strohé, bez těchto krásných iluzí. Iluze jsou nedílnou součástí našeho života. O těch záporných člověk nerad mluví a ještě hůř je prožívá. Nastěstí si člověk může sám svůj život utvářet a vkládat do něj co potřebuje, co chce a co mu dělá radost. Pak žije spokojeně.

Chorvatsko

26. ledna 2017 v 14:17
A co takové Chorvatsko, to je velmi oblíbené a velmi často navštěvované Čechy. Kdo může a má rád přímořské podnebí, tak alespoň jednou za život zavítá do Chorvatska. Ta vyprahlá krajina, jiná než naše rodná zem, láká k procházkám. Samozřejmě moře je to hlavní proč se jezdí do Chorvatska. Ale i tato země nabízí jiné zážitky, než krásné slunění, potápění, šnorchlování a jízdu po moři na lodích. Například Národní park Krka, je velmi překrásné místo k odpočitnu a nabrání nových sil. Do parku se turista dostane krásnou lodí, která zakotví u vstupu. Každé i malé místečko je překrásné. Stromy lemují pěší stezky, které vedou podél tekoucích vodopádků a potůčků. Vnímáte vůni rostlin kolem Vás, pozorujete plavacíjí rybky v tůňkách a potůčkách. Je to takový malý ráj na zemi. Působí velmi čerstvě, oproti vyprahlé krajině Chorvatska, kterou známe při průjezdu autem. V parku se může člověk i vykoupat ve vopádech, které byly několikrát zachyceny na filmovou kameru. Kdo se chystá do Chorvatka a má cestu kolem Národního parku Krka, tak vřele doporučuji jeho návštěvu.

Paříž

26. ledna 2017 v 12:24
Paříž, to je město, které musí uchvátit každého návštěvníka. Paříž má své osobyté kouzlo, které cítíte všude. Ulice žijí svým životem, lidé se prochází kolem Vás a Vy cítíte klid a pohodu. Paříž je bílá, je nádherně bílá, když se podíváte z Eifelovy věže. V Paříži zažijete spoustu krásných zážitků a to nemyslím jen návštěvu muzeí a galerií, ale i úplně obyčejnou procházku např. po Montmartru. Samozřejmě, že je Paříž městěm umělců, to vidí návštěvník na každém kroku. Kdo má rád umění, je pro něho stvořená. Každému návštěvníkovi bych přála, aby si užil její otevřenou náruč, její vlídnost. Je to také město pro zamilované, potkáte je v malých kavárničkách, v parcích, prostě všude. Návštěva Louvre je jedinečný zážitek pro milovníky umění, nebo jen pro náhodné návštěvníky. Je krásně rozdělen do skupin, kdy každá skupina se věnuje jinému oboru. Je lepší si projít Louvre na více etap. Tu krásu, kterou člověk kolem sebe vidí, je těžko vstřebat na jedenkrát. V tomto městě si každý návštěvník najde to své. Pokud budete mít někdy možnost, určitě navštivte Paříž, au revoir.


Cestování

25. ledna 2017 v 9:03
Mám ráda cestování. Poznávání nových krajů, lidí, přírody, zvyklostí a jídla. Vše je úžasné a velmi poučné. Cestování dává člověku nadhled nad každodenním životem, který vedeme v teplu domova. Vždy když se odněkud vrátím, tak si pak všímám maličkostí okolo sebe, jako kdybych je nikdy neviděla. Spousta věcí mě udiví, některé překvapí a některé i popudí. Tak jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Tak to i platí. V každé zemi se lidé k sobě chovají jinak, někteří jsou uctivější, jiní si Vás ani nevšimnou. Cestování mě vždy donutí se zamyslet nad naším národem a naší povahou, jací jsme, jací by jsme mohli být. Ale vždy je důležité začít u sebe. Podívat se na svůj život, na svůj vztah k ostatním. Z jednotlivce pak vychází celek. Tak jak se budeme chovat jeden ke druhému, tak se bude chovat i celek k nám. Každý by měl mít možnost porovnání s jinými národy, tam pak krásně vidí, o co jde v životě ve skutečnosti. Jde především o slušnost, zodpovědnost a lásku.


Fanatismus

17. ledna 2017 v 12:31
Slovo fanatismus ve mně vyvolává strach, obavy, nejistotu a podobné negativní pocity. Přitom fanatismus může být i krásný. Není nad to, když člověk v životě najde věc, která ho uspokojuje, která ho naplňuje a té se věnuje. Tito lidé jsou dosti často velmi užiteční svému okolí, protože ze sebe vydají to nejlepší co v sobě mají. Fanatismus v dobré formě je velmi uspokující, uklidňující a v některých případech i velmi důležitý. Když vezmete hudební velikány, kteří se naprosto oddali hudbě a vytvořili díla, která jsou do dnešních dnů nepřekonaná, nebo vědci, kteří dovedli teorii do praxe, která je důležitá pro náš současný život. Fanatismus není jen zlý, může být i užitečný. Bohužel dnešní doba zná jen tu temnou stránku. Fanatismus pomáhal lidem o pradávna. Urputile se člověk snažil zdokonalovat ve věcech, které byly v počátku, které neznal. Kdyby nebylo té síly, která tlačila lidi dál a nutila překonávat překážky, tak by jsme se nedočkali věcí, které máme dnes okolo nás. Fanatismus nás v dobré i zlém dostal do dnešní doby, do doby která je těžká, ale také lehčí než byla doba minulá. Doba která umožňuje žít déle a v lepších podmínkách, ale také ve strachu který je kolem nás. Strach je ale velmi důležítí pro pokrok, pro další přežití. Tak to bylo i v dávných dobách a bude tomu i nadále. Člověk se musí najít jen tu správnou cestu v životě, využít všech možností, které se mu nabízí a prožít si svůj život tak, aby až bude na konci své cesty, se cítil spokojený a byl šťastný, že dostal příležitost si to tady užít. :-)

Kam dál